|
V dnešním zámku, který na místě starodávné tvrze byl vybudován, říkalo se také
tvrz, ve které se nacházela kaple sv. Václava, jejíž existence je dokázána z kostelních
účtů a z pamětních knih. Této kaple užívali velmistři při svých návštěvách k
sloužení mše sv.
Kolem r. 1679 zuřil v sousedních osadách krutý mor, který během půl roku schvátil
128 osob. V Dobřichovicích nevyžádal si žádných obětí. Tu učinil tehdejší převor
Pospíchal slib, že vystaví kapli, budou-li Dobřichovice nadále moru ušetřeny. Když
rána morová přestala, dostál Pospíchal svému slovu. Ježto zdejší lid uctíval v té
velké nouzi apoštola sv. Judu Tadeáše, jako ochránce v nebezpečných nemocech,
zasvěcena byla kaple ku cti sv. Judy Tadeáše. Rytina na malém obrázku z té doby
zachovaná ukazuje nám obraz světcův, jak drží ochrannou svou ruku nad vsí
dobřichovickou a nese nápis : "Svatý Judo Tadeáši, oroduj za obec naší."
Kaple byla vystavena úplně z prostředků řádových a nemá žádného jmění
zádušního. Byla kryta šindelem a nepřevyšovala střech zámku. Právě za 100 let, dne
16.května 1779 vyhořel zámek a s ním i kaple. Započalo se ihned s novostavbou a
do listopadu téhož roku byla kaple pod střechou. Stavbu prováděl stavitel Brachner,
práce tesařské mistr Pfanner. Na přední části, směrem k zámku, nalézá se malá
sanktusová věžička, ve které jsou zavěšeny tři zvony ve váze 80, 32 a 15 liber. Práce
vyžadovaly nákladu 1100 fl, kromě prací klempířských, jež obnášely 100 fl. Ježto
byla kaple nízko založena scházelo se do ní po dvou schodech jako do sklepa.
Trpěla též zhoubnými povodněmi, které ji zanášely bahnem, kalem i pískem. V roce
1764 vystoupila voda na sedm a půl lokte a šla v kapli až do polovice svatostánku a
to se opakovalo častěji. Před kanonickou visitací 1807 byla kaple malířem V.
Schlachterem ozdobně vymalována. Velké neštěstí stihlo ji r. 1845 v čase
velikonočním, když opoměl kostelník shasnouti svíci velikonoční, od níž se vzňal
oltář a vnitřní zařízení shořelo.
Velmistr Beer, přesvědčiv se o jejím špatném stavu, rozhodl se pro důkladnou
opravu, na kterou povolil 3800 fl v. č. Pracovali na ní architekt Kramer, stavitel
Kudláček , kameník Žežulka, pražský truhlář Vrba, malíř Wildt. Obrazy opravil
malíř Mysliveček, tak že se zaskvěla brzy v novém rouchu. Při bouři 17.VIII. 1861,
kolem šesté hodiny večerní udeřil blesk do sanktusové věžičky, zapálil trámoví, sjel
oknem dovnitř, poškodil rám oltářního obrazu a rozbil sklo reliquiáře na evangelijní
straně. Štěstím bylo, že byli po ruce hned lidé, kteří hořící trámoví rozbili a oheň
uhasili, tak že škoda byla neveliká. Při opravě našla se v krabici, uschované ve
věžičce, listina se jmény řádových bratří, která tam byla vložena před 60 léty. Z těch
žil toliko jeden a sice hodonický farář Steinbach.
Zhoubná povodeň v r. 1872, při níž voda na půl třetího sáhu vystoupila, kapli
zpustošila. Voda dosahovala až na kazatelnu, do svatostánku zanesla vše bahnem a
pískem, tak že bylo dlouhé doby třeba, než se mohly v ní bohoslužebné obřady
vykonávati. Při opravě v r. 1886 byla podlaha o celý metr zvýšena a tím zmizela
obava, že by voda do ní při povodni vniknouti mohla. Opravu tuto popisuje
důkladně pamětní kniha z r. 1886, v níž čteme : Dne 3. května 1886 započala se
velkolepá oprava zámecké kaple, jejížto náklad rozpočten na 4000 fl. Mimo jiné
krásné opravy bude kladena nová cementová podlaha, dány nové varhany, zvětšen
chor, kostel vymalován a co hlavní, kaple zvýšena o jeden metr, tak že
každoroční obava povodně aspoň silně zmírněna bude. Stavbu prováděl pražský stavitel Kindl.
Služby
boží mezi opravou konaly se každou neděli v chrámu P. karlickém, ve všední dny v generalátním
sále. Popis, stavba a zařízení kaple z dřívější doby jest podrobně udán. Do svatyně vcházelo
se přes dva stupně do hloubky. Podlaha byla mramorová, v kapli byl jediný oltář s obrazem
ukřižovaného. Obraz zdobí dosud hlavní oltář, ale jest na něm přimalována od akad. malíře
Zapletala. Obraz byl opatřen drahocenným rámem, na nejvyšším místě byl medailon s obrazem
sv. Judy Tadeáše, pak bl.Anežky české a sv.Františka.
Podobným způsobem popisuje i jiné předměty, které měli býti nahrazeny novými. Chor
pro hudebníky byl o 60 cm zvýšen, varhany opraveny, okna zvětšena, kaple dlážděna dlaždicemi
cementovými.
V pamětech zdejší školy zmiňuje se pisatel o kapli těmito slovy: "Na kůru hudebním s malými
okny, rozestaveny pulty, zpěvníky, noty, po stěnách foukací mosazné trumpety, lesní rohy,
dlouhé trubky intrádní, basa, dva tympány, na pultech silné knihy švabachem tištěné
v hnědých a černých deskách, kancionály. Zpěváci stáli před varhanami, nad varhanami zrcádko.
Měchy se zdvihaly pomocí dvou řemenů. Ve všední den dělali žáci, o nedělích a svátcích
zedník Velebil měchošlapa. V létech 1850tých pohybovalo se všechno mezi kostelem a školou.
Lid byl nábožný a všeobecně pořádku dbalý a dle toho všichni i své dítky vychovávali, ať
zámožnější či chudší, v kostele a ve škole byli si všichni rovni. Do kostela chodilo
se v párech téměř každodenně, v adventě za tmy na roráty, lojové svíčky zasazovaly se do železných
svícnů, zabodnutých do zábradlí kruchty."
Jména těch, kreří na stavbě pracovali jsou: štafír Kopáček, truhlář Lorenc, zámečník
Kuchynka, klempíř Amler, mapíř Zapletal, varhanář Šifner, ventilaci prováděli Kindermann
a Amler. Schody zvenčí přidělané dány pod plechovou střechu a před kostelem vystaven taras
u břehu řeky, aby kaple v čas velké vody aspoň před nárazem ker ledových chráněna byla.
Kapli posvětil velmistr Huspeka slavnostním způsobem za přítomnosti velikého počtu
obyvatelstva, spolků a 50 drůžiček, dle velikosti seřazených. Po slavných službách
božích, které sloužil sám velmistr za četné asistence vůkolního duchovenstva, udělil požehnání
novou, překrásnou monstrancí, již darovali zdejší kapli manželé Skálovi a která
vyšla z dílny klenotníka Maudra z Prahy. Odpoledne zavítal sem litoměřický biskup
dr.Emanuel Schöbel. Po 13 let nebylo nutno na kapli žádných oprav, až v r.1899, kdy 16.ledna
prudkým větrem zlomeno bylo vřeteno, držící makovici na báni vížky. Bylo nahrazeno
novým, dubovým a věžička znovu plechem pobita. Menší oprava stala se 1905, kdy místo
ztrouchnivělých oltářních stupňů dány nové. Též nákladem 152 fl dáno do kaple nové
dubové zábradlí se soustruhovanými sloupky, dělícími t.zv. kněžiště od lodi chrámové.
V r.1910 postaven po vykonaných misích dne 10. dubna odpol. ve tři hodiny kříž v pravo
od vchodu s klekátkem, který posvětil komandér Josef Puchta z domu řádového v Praze.
Téhož roku dána na kapli nová střecha a věžička v tom samém slohu jako předešlá a kaple znovu
opravena za obnos 7934 fl. Opravu prováděli zdejší řemeslníci a výlohy zaplaceny
z řádového jmění.
Kromě oltáře hlavního, nad nímž je upevněn obraz Spasitele na kříži v pěkném rámu,
spatřujeme nad ním oválový obraz menší, představující apoštoly Páně sv.Šimona a Judu.
V lodi jsou dva oltáře postranní, Panny Marie a sv. Anny s krásnými, na plátně
malovanými obrazy ze stol.XVII., které prý vyšly z ruky Brandlovy.
Po stranách hlavního oltáře jsou vchody do sakristie, nad nimi sochy sv.Václava a sv.Jana
Nepomuckého. Nad oltářem hlavním po délce celé kaple nalézá se oratorium na způsob
kruchty, zakryté jednak velikým oltářním obrazem, jednak dvěma menšími obrazy
a dřevěným mřižováním. Nad vchodem se nalézá chor pro zpěváky a hudebníky nad
předsíní, do níž se vstupuje z chodby po pěti schodech. Zvenčí na štítu kaple jest upevněná
ozdobná kartuše s vytesaným latinským chronogramem:
AeDes sanCto thaDeo apostoLo, qVI oDIo habebatVr gratIs eX Voto posIta, což znamená: tato kaple sv.
Tadeáši apoštolu, který byl v nenávisti, z vděčnosti postavena (r.1679.).
Na věži zámecké nacházely se před válkou světovou tři zvony, z nichž dva byly 1917 rekvirovány pro
účely válečné, tak že zbyl tam toliko umíráček.
První rekvirovaný zvon slul Emanuel a dal jej ulíti r. 1880 velmistr Schőbel, rovněž i druhý, který
nesl jméno Maria.
Zvonec, jenž visí ve věžičce sanktusové, pochází z r. 1779 a dal jej zhotoviti velmistr Suchánek.
|